Tedy přiznám se, že na tuhle výstavu se mi strašně nechtělo. Bylo příšerné počasí, padal sníh, a já si říkala, že jestli se počasí neumoudří, nikam nejedu. Ještě k tomu měl Maxík už od září problémy se srstí, když začal pouště podsadu a srst mu hrozně plstnatěla. Naštěstí nám poradila paní Opltová, která nám doporučila kosmetiku, která srst alespoň trochu ukáznila.
Nakonec jsem v sobotu večer zjistila, že silnice jsou docela suché a jela jsem. Cesta na dálnici byla příšerná, po dálnici už to šlo. Naštěstí jsem si dala časovou rezervu, takže jsem dorazila těsně po osmé hodině. Právě když jsem vystupovala z auta, přijela i paní Opltová. V sále jsem se usadila vedle paní Papežíkové z Mostu, protože jsem ji jako jednu z mála lidí na výstavě znala. Maxíka jsem učesala a pak jsme čekali. Při česání je Maxík neuvěřitelně hodný a i když dokáře řádit jako černá ruka, při česání obvykle drží, ani se nehne.
Tentokrát už jsme spadali do třídy mladých. Posuzovala paní Klírová a měla úžasné komentáře. Bylo vidět, že psejsky miluje.S každým pejskem mluvila jako s dítětem a o sobě mluvila jako o tetě. Protože v naší třídě soutěžilo 10 pejsků, rozdělila nás na dvě skupiny, první si nechala v kruhu a tu druhou poslala ven.
To jsem se začala rozhlížet, kdo že to vlastně za námi stojí, protože jsem podle výstavního katalogu zjistila, že je to náš pokrevní bratranec Gucci MagicMoravia. Maxík se s Guccínkem snažil skamarádit, ale Guccínek se choval jako pravý shih-tzu - důstojně.
Přišla řada na nás. Bála jsem se, aby se zase Maxíček nepředváděl a na stole nedělal scény. Ale naštěstí se - sice neochotně, ale přeci - nechal prohlédnout. Paní Klírová jeho chování ohodnotila slovy - lehce zdrženlivější povaha. Doufala jsem, že dostaneme alespoň VD, po tom zářijovém propadáku. Skutečnost předčila veškerá má očekávání. Byli jsme ohodnoceni známkou V. Ne že by Maxík stál tak dobře, jako v Lounech, nicméně jsme byli ohodnoceni známkou V, ač bez pořadí. Guccínek se umístil na krásném třetím místě. Mám takový dojem, že Maxího neochota přátelit se s neznámými lidmi mu v tomto ohledu škodí.
Podívali jsme se ještě na další pejsky, popovídala jsem si s paničkou Gucciho - se kterou jsme stále v kontaktu a ještě před koncem výstavy se sbalili a jeli domů. Maxík usnul, sotva jsem ho dala do auta a většinu cesty prospal.
Na tuto výstavu se mi opravdu moc nechtělo, ale jsem ráda, že jsme jeli. Nejen proto, že se nám konečně podařilo získat V, ale hlavně proto, že jsme se potkali se Zdeničkou a Guccínkem.
