A v neděli jsme vyráželi zase. Tentokrát už všichni tři, protože Tarýsek jel na čumendu. Těšila jsem se na Zdenku, ona se těšila na Tarýska. Byly jsme spolu ve třídě, z čehož neměla vůbec radost. Dorazili jsme prakticky současně. Už v sobotu odpoledne jsem se podívala, kde budeme vystavovat v neděli, takže jsem šla prakticky na jistotu. Přestože jsem přijela dřív než předešlý den, lidí už tam bylo mnoho a místa ještě méně. Vzala jsem Maxího a šla si projít kruh, jako vždy.
Ale ouha. Jen jsme naběhli do kruhu, zhoupla se pode mnou podlaha, zadunělo to a Maxí se zasekl. Při stěnách haly byly kanály přikryté plechy a kobercem - na první pohled nebylo nic vidět.
Přestože jsem se snažila jak jsem mohla, Maxího už jsem nerozchodila. Polovinu kruhu šel dobře, ale jakmile jsme se přiblížili ke stěně, kde jsem ho tak vyděsila, lehl na zem a odmítal se hnout. Dokonce jsem vzala do kruhu i Tarýska, ale nic nebylo platné. Maxí byl rozhozený, nebyl ve své kůži a tak se také předvedl. Hodně mě mrzelo, že se Maxulka neukázal tak, jak to umí. Věděla jsem, že nevyhrajeme, vždyť jsme byli v kruhu se Zdenkou a Guccínkem, ale po tom, co jsem slyšela posudek, jsem očekávala Dobrou, nanejvýš Velmi dobrou.
Paní rozhodčí Klírová, která posuzovala, byla moc milá, přestože zrovna ztratila hlas a posuzování, při kterém diktovala posudky si neužívala tak, jako jindy.
I přes nepřízeň osudu se Maxulkovi nakonec podařilo získat Výbornou 2. Zdenka s Guccínkem byli první a získali nejen Výbornou, ale i CAC.
