KV KCHMPP Mladá Boleslav 2. 7. 2011
Do Mladé Boleslavi jsme opět vyjížděli ve třech. Když jsem nakládala věci, kluci doma řádili, protože už věděli, že se někam pojede a oni jezdí rádi. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že nepojedu přes Mělník, ale pojedu na Prahu. Tam mě sice objížďky zmátly, ale nakonec jsem se vymotala správným směrem.
Dojeli jsme před osmou hodinou. Parkoviště bylo ještě poloprázdné a i náš kruh jsme našli rychle.
Posuzovala paní Phyllis Poduschka-Aiger. A byla hodně přísná.
Tentorkát jsem se rozhodla, že si kluky učešu sama, musím se to přeci naučit. S Tarýskem to bylo celkem jednoduché, ale Maxímu jsem udělala malé culíky, takže jsem celý topknot musela předělávat.
S Tarýskem ve třídě bylo úplně malinkaté krásné miminko Martina Šimčíka Andy od Otavy. Paní rozhodčí udělala vyjímku ve svém hodnocení a oběma klukům dala VN, Tarýsek dostal VN1 a Andy VN2. Tím postoupila Tarýsek do závěrečných soutěží.
V mezitřídě byli 4 pejsci. Zvítězila paní Fremrová, Maxí skončil se známkou VD2 jako druhý.
Na závěrečky jsme čekali docela dlouho. Museli jsme se kousek přestěhovat, protože spojovali kruhy :-) a zakotvili jsme vedle Petry Sumerákové. Nejprve proběhly soutěže Dítě a pes, o nejlepší pár psů a nejlepší chovatelská stanice. Pak už nastoupili štěňátka. Před námi šla paní Zátková s šicí holčičkou, za námi pak dva papilloni, kteří nám doslova šlapali na paty a to se Tarýskovi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Jak uviděl naši klec, pokusil se zamířit k ní. Každé štěňátko se předvedlo před stolem rozhodčích sólo. Rozhodla jsem se, že Tarýska trošku proženu, protože nejlépe chodí, když nemá čas koukat kolem. Když jsme přišli na řadu, popohnala jsem ho, rychle jsme přeběhli po koberci tam, a zpět. Tímhle kouskem Tarýsek zabodoval. V soutěži o nejlepší štěně se na 3. místě umístila Americká akita, na 2. místě Tibetská doga, a na 1. místě náš Tarýsek. Neskutečné. :-D
Bohužel, ani jeden z kluků si tuhle výstavu neužil, oba byli rozhození, nechtěli chodit. Tarýsek byl chvílemi celkem vyplašený, nechtěl držet ocásek. Maxí mi sice po ránu chodil velice pěkně, ale jak se hala zaplňovala a on slyšel štěkat velké psy, zasekl se. Po příhodě ze Zbraslavi se není čemu divit. Tuhle výstavu jsem od začátku brala jako zkusmou, aby kluci získali trochu jistoty a trochu potrénovali. Přesto skončila vysoko nad má očekávání. Maxí se mi ke konci v kruhu už docela uvolnil, což bylo přesně to, v co jsem doufala. Tarýsek bude potřebovat ještě trochu času, ale i ten jeho strach ze psů začíná pomalu ustupovat.